Diabetes mellitus 2. typu je jedním z nejzávažnějších medicínských problémů 21. století – jak počtem nemocných, tak i významným zvýšením jejich morbidity a mortality.
V dnešní době máme k dispozici nová, bezpečná, nehypoglykemizující antidiabetika, která kromě léčby cukrovky umí i něco navíc.
Glifloziny – inhibitory zpětného vstřebávání glukózy v proximálním tubulu, tj. inhibitory sodíko-glukózového kotransportéru 2 (sodium-glucose co-transporter 2, SGLT2), ačkoli byly iniciálně vyvinuty jako antidiabetika, prokázaly v posledních třech letech svou účinnost v léčbě srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí (ejection fraction, EF) a nejnověji se ukazují být i důležitou terapeutickou možností u pacientů se zachovalou EF či mírně redukovanou EF. Kromě této vlastnosti zajištují i nefroprotektivitu.
Diabetické onemocnění ledvin (diabetic kidney disease, DKD) je u diabetiků 1. i 2. typu častou komplikací, jež může u řady nemocných vést až k terminálním stadiím renálního selhání. Přítomnost DKD zároveň významně zvyšuje riziko kardiovaskulární morbidity a mortality a také riziko vzniku hypoglykemie. Inhibitory SGLT2 jsou relativně novou skupinu antidiabetik, u kterých prospektivní studie prokázaly významné snížení kardiovaskulárních komplikací a také výrazné nefroprotektivní účinky, možné mechanismy tohoto působení a další perspektivy jejich využití při léčbě nejen diabetického onemocnění ledvin.
Inhibitory SGLT2 snižují nadměrnou tubulární reabsorpci a glomerulární hyperfiltraci, čímž přímo zasahují dva základní mechanismy, které jsou podkladem poškození ledvin při diabetu. Mimořádně zajímavým nálezem je fakt, že tento efekt je nezávislý na poklesu glykemie, což může do značné míry vysvětlit nefroprotektivitu inhibitorů SGLT2 u nediabetiků popsanou v nedávno publikované studii DAPA‑CKD.
Pozitivní výsledky inhibitorů SGLT2 se jednoznačně projevují i ve společných doporučeních EASD/ADA (European Association for the Study of Diabetes / American Diabetes Association, Evropská společnost pro studium diabetu / Americká diabetologická asociace), kde je jejich podávání doporučeno u nemocných se srdečním selháním či diabetickým onemocněním ledvin, případně u nemocných s anamnézou prodělané kardiovaskulární příhody. U kanagliflozinu byla na základě studie CREDENCE posunuta dolní hranice glomerulární filtrace, kdy lze léčbu tímto přípravkem zahajovat (eGFR > 30 ml/min), respektive v léčbě pokračovat (i při eGFR < 30 ml/min).
Podobný posun dolní hranice glomerulární filtrace na základě výsledků studie DAPA‑CKD je i pro dapagliflozin. Nově je možné nasadit u pacientů s eGFR ≥ 25 ml/min, a to ve všech schválených indikacích (diabetes mellitus 2. typu, srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí, chronické onemocnění ledvin).
Celkově lze říci, že inhibitory SGLT2 představují mimořádně účinnou a nadějnou nefroprotektivní léčbu, jejíž ochranný renální účinek u diabetiků je nezávislý na zlepšení kompenzace diabetu. Lze tedy očekávat, že diabetické onemocnění ledvin a velmi pravděpodobně i vybraná onemocnění ledvin u nediabetiků budou brzy primárními indikacemi pro zahájení léčby glifloziny.
MUDr. Zuzana Kubíková
