Pojem lege artis jako základní povinnost lékaře versus realita hrazených zdravotních služeb

Správný odborný neboli medicínský postup je základní povinností každého lékaře při posky­tování zdravotních služeb. A tak se v krátkém, spíše pomyslně úvodním sdělení zaměříme na právní výklad této základní zákonné podmín­ky a správné pojetí tak, jak jej definuje Úmluva o lidských právech a biomedicíně a také český zákon o zdravotních službách. Správná aplika­ce však v praxi často naráží na limity vyplývají­cí z úhradové regulace, ať již samotných zdra­votních služeb jako takových, či konkrétních humánních léčivých přípravků. Vzniká tak ko­lize odborného a úhradového standardu. A tak se ve druhé části krátkého sdělení zaměříme na konkrétní příklad z rozhodovací praxe sou­dů, kdy soud mimo jiné řešil vztah odpověd­nosti lékaře za off-label použití přípravku a sys­témově stanovené úhrady pro off-label indikaci a zdůraznil, že: „Přednost autonomii lékaře dává i léková směrnice. Ta v recitálu 50 stanoví, že osoby způsobilé předepisovat léčivé přípravky musí být schopné vykonávat tuto funkci objek­tivně, aniž by byly ovlivňovány přímými nebo nepřímými finančními pobídkami. Nelze pro­to připustit, aby ošetřující lékař byl nastavením systému úhrad léčivých přípravků z veřejného zdravotního pojištění fakticky tlačen k přede­pisování přípravků, které nemají registraci pro pacientovu indikaci, a tím na sebe mj. přebíral odpovědnost za případnou újmu na zdraví.“

Prezentace ke stažení

• Mgr. Libor Štajer – Pojem lege artis jako základní povinnost lékaře versus realita