Molekulární markery a jejich klinické využití u pacientů s karcinomem prostaty

Autor: doc. MUDr. Štěpán Veselý, Ph.D.

Prostatický specifi cký antigen zásadním způsobem změnil diagnostiku karcinomu prostaty. Je však známo, že jako onkomarker má četné limitace, což vede k dalšímu bádání nad způsoby zlepšení přesnosti detekce a zefektivnění léčby tohoto nádoru. V posledních letech byly analyzovány různé formy prostatického specifického antigenu, ale i zcela nové biomarkery detekovatelné v tkáni, séru či moči. Volný prostatický  specifický antigen prokázal svou klinickou užitečnost a počítá se s ním i ve složitějších diagnostických panelech.

Velmi slibné je i použití prekurzorů prostatického specifického antigenu, především [-2] proPSA,  který je součástí volného prostatického specifi ckéhoantigenu a nachází se v první řadě v periferní zóně prostaty, tedy v oblasti, kde se nádor vyskytuje nejčastěji. Další detekovatelnou formou volného prostatického specifického antigenu je intaktní prostatický specifický antigen, který byl stanoven v séru i v tkáni, avšak zatím pouze v experimentálních studiích. Ze stejné genové rodiny jako prostatický specifický antigen pochází i lidská kalikreinová peptidáza 2. Řada studií poukázala na to, že v kombinaci s volným a celkovým prostatickým specifi ckým antigenem dokáže lidská kalikreinová peptidáza 2 zpřesnit diagnostiku karcinomu prostaty.

Glutamát karboxypeptidáza II je detekovatelný integrální membránový protein s celou řadou enzymatických funkcí. Je upregulován při androgenní deprivaci, a i když jeho detekce v séru není verifi kovaná screeningová metoda, jeho exprese významně koreluje s agresivitou nádoru. Další slibný marker karcinomu prostaty, který je v současné době intenzivně zkoumán, je nukleární protein EPCA-2.

Je málo pravděpodobné, že některá z nových forem prostatického specifi ckého antigenu či jiný, nově defi novaný onkomarker by samotně zásadně přispěl ke zlepšení diagnostiky. Budoucnost pravděpodobně tkví v kombinaci řady markerů a ve tvorbě diagnostických panelů (například 4K skóre nebo index zdraví prostaty).

Z genetických markerů je již v klinické praxi používaný test moči na PCA 3 a dále tkáňové genetické markery dostupné hlavně v USA. Základní výzkum poukazuje na celou řadu dalších slibných genetických markerů. V poslední době je důraz kladen na vývoj tzv. tekuté biopsie, které spočívají v analýze biomarkerů vázaných na cirkulující nádorové buňky. Jejich uvedení do klinické praxe je však často komplikováno špatnou dostupností laboratorní metody a jejím fi nančním pokrytím. Přesto bylo nedávno prokázáno, že genomický profi l stanovený z tkáně prostaty pacientů po biopsii či radikální prostatektomii může významně přispět k zpřesnění identifi kace rizikových pacientů a stanovení prognózy.

Prezentace ke stažení

• doc. MUDr. Štěpán Veselý, Ph.D. – Molekulární markery a jejich klinické využití u pacientů s karcinomem prostaty - Veselý