Adoptivní imunoterapie – pohled onkologa

S příchodem monoklonálních protilátek pro­ti kontrolním bodům imunitní odpovědi jsme v posledním desetiletí svědky dosud nevída­ného rozvoje imunoterapie nádorových one­mocnění. Je určitým paradoxem, že navzdory skutečnosti, že i když jsme imunoterapii v léč­bě nádorových onemocnění používali o mnoho desítek let dříve než chemoterapii, byla imu­noterapie až do nedávné doby v léčbě nádoro­vých onemocnění metodou zcela marginální. Za situace absence vhodných léčebných metod byly zkoušeny různé přístupy. Jedním z těchto přístupů je adoptivní imunoterapie. Adoptiv­ní imunoterapie spočívá v podání autologních nebo alogenních buněk, které přímými nebo nepřímými mechanismy zprostředkují imunitní odpověď na nádor. Adoptivní imunoterapie do­sáhla dosud největšího použití v léčbě hemato­logických malignit, kde se jako kurativní meto­da uplatnila transplantace hematopoetických buněk v kombinaci s myeloablativními nebo nemyeloablativními režimy, prostřednictvím vyvolání reakce štěpu proti hostiteli (graft-ver­sus-host reaction, GVHR). Rozvoj adoptivní imu­noterapie v hematologické onkologii v součas­né době ale souvisí nejvíce s použitím chimeric antigen receptor T (CAR-T) buněk. V oblasti solidních nádorů sahají pokusy využití autolog­ních lymfocytů několik desítek let zpět, s růz­nými úspěchy byly využívány buď aktivované lymfocyty periferní krve, lymphokine-activated killer (LAK) buňky, nebo lymfocyty izolované pří­mo z nádoru, tumor infiltrující lymfocyty (TIL), v kombinaci s podáním cytokinů, většinou in­terleukinu-2. Mechanismem účinku LAK buněk i TIL je přímé cytotoxické působení na nádorové buňky. Určitých úspěchů bylo rovněž dosaženo při podání dendritických buněk, které působí nepřímo indukcí imunitní odpovědi na nádor. Pouze okrajově bylo studováno podání aktivo­vaných makrofágů. Ačkoliv podání TIL vedlo u části pacientů k dlouhodobé odpovědi, limita­cí jejich použití je technologická náročnost a lo­gistické problémy i omezené možnosti získání u většiny nemocných s nádorovým onemocně­ním. Proto je v poslední době i v léčbě solidních nádorů studována možnost využití CAR-T bu­něk. Tato léčba však je v současné době léčbou pouze experimentální. Je otázkou dalších studií, do jaké míry se v léčbě solidních nádorů uplatní různé přístupy adoptivní imunoterapie, zejmé­na v kombinaci se stále rozšiřujícím se spektrem komerčně dostupných monoklonálních protilá­tek proti kontrolním bodům imunitní odpovědi a/nebo cytotoxickou chemoterapií.

Prezentace ke stažení

• prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph.D. – Adoptivní imunoterapie – pohled onkologa