nutriční péče má z několika důvodů situaci obtížnější než jiné obory medicíny:
• Podvyživení pacienti se nesnadno diagnostikují: většinou nejsou „kost a kůže“ (sarkopenie bývá dobře maskována obezitou, nebo expanzí extracelulární vody), ani si nestěžují na hlad.
• Anorexii v nemoci si odborná i laická veřejnost zvykla považovat za pochopitelnou a „fyziologickou“, což může platit nejvýše krátkodobě a jen u nižší intenzity inzultu.
• Adekvátní nutrice vede zprvu k dalšímu zhoršení kvality života pacientů (nucení do sippingu, zavedení sondy, kanylace centrální žíly, nutný aplikační čas).
• Efekt nutriční intervence není rychle viditelný (například během prvého týdne), a to ani laboratorně, ani klinicky.
• Nežádoucí příznaky malnutrice se projevují až s relativně velkým časovým odstupem (v řadě studií až po 30 či 90 dnech) a svojí povahou se nezdají být „nutrition-related“, ale bývají považovány za zcela nezávislou „ránu osudu“ (infekce v ráně, zápal plic, nedostatečná rehabilitace s rozvojem dekubitu, pád atp.).
• Především ale v dnešní atomizované medicíně nevidí efekt podané nebo naopak zanedbané nutrice personál toho pracoviště, které o nemocného v kritickou chvíli pečovalo, ale některý z lékařů na odděleních následných. Tím mizí i šance na jakoukoli zpětnou vazbu.
O to horší je situace u onkologických nemocných, kde navíc:
• Dominuje přesvědčení, že jediným faktorem, který o životě a smrti pacienta rozhodne, je úspěch onkologické léčby. Ten sice je faktorem rozhodujícím, ale v žádném případě ne jediným.
• Přežívá mylné přesvědčení, že nutriční intervence „přiživuje nádor“ a hladovění naopak „nádor vyhladoví“.
• Moderní multimodální léčba představuje celou sérii inzultů pro příjem stravy a nutriční stav, často v trvání měsíců až roků.
Je-li tedy systematická nutriční péče v moderní medicíně obtížnou misí, v onkologii se zdá být téměř „mission impossible“. Proto v roce 2010 vznikla v ČR pracovní skupina nutriční péče v onkologii (PSNPO). Skupina měla při svém vzniku 10 členů: kromě onkologů byli přítomni i internista/nutricionista a dietní sestra. Naší první velkou akcí bylo vytvoření screeningového „Dotazníku nutričního rizika“, který byl následně přijat jako oficiální nástroj ČOS i zdravotních pojišťoven. S pomocí tohoto dotazníku jsme v letech 2011, 2012 a 2015 nasbírali onkology tolik žádaná domácí data o výskytu podvýživy mezi onkologickým pacienty v ČR (průzkum zahrnoval celkem téměř 13 tisíc nemocných). Jasná a alarmující domácí data (10 tisíc nových podvyživených ročně) pak vedla k průlomovému povolení preskripce sippingu onkologem (dostupnost ambulantní nutrice je v ČR obtížnější než v SR, neboť byla do té doby omezena na nutricionisty se speciální licencí). Následovala edukační aktivita – 3 celoroční seriály článků v časopise Klinická onkologie, postupně jako „Kazuistiky se špatným koncem“ (2014), „Kazuistiky o domácí parenterální výživě“ (2015) a „Průvodce mladého onkologa infuzní terapií a výživou“ (2016). Ve snaze usnadnit onkologům nutriční péči jsme na webové stránky ČOS (LINKOS) umístili interaktivní mapu nutričních ambulancí a edukační materiály pro pacienty i lékaře k volnému stažení. Po celou dobu existence skupiny jsme pořádali na většině domácích onkologických sjezdů satelitní symposia a s nevelkým úspěchem jsme podnikli i sérii „misijních cest“ do jednotlivých Komplexních onkologických center (KOC). Důležitá, ale zatím nepříliš úspěšná, byla i naše legislativní aktivita se snahou prosadit, aby byla nutrice zařazena do atestačního vzdělávání onkologů a aby se nutriční servis stal podmínkou existence KOC. V posledním roce jsme vydali tištěný manuál „Doporučení pro nutriční péči v onkologii – stručný praktický průvodce“, který nyní přepracováváme do elektronické podoby vhodné pro e-learning.
Cesta Slovenské pracovní skupiny bude jistě jiná, neboť i lokální podmínky jsou jiné, nepochybně ale nebude snadná. Dlouho se vám (tak jako nám) bude zdát, že cíl zůstává stále stejně daleko. Proto si pro motivaci dovolím připojit citát anglického spisovatele Roberta Louise Stevensona: „Cestovat s nadějí je lepší než dorazit do cíle“. Mnoho štěstí a těšíme se na spolupráci!
