Diagnostika a léčba metabolických poruch a nutriční podpora v současné době prochází význačnými změnami, které jsou založeny na nových poznatcích v oblasti nutriční farmakologie, mediátorových mechanizmů a interakce endogenně vznikajících intermediárních metabolitů a nutrientů s farmakologickým účinkem. Tyto interakce se projevují zejména v následujících oblastech:
1. podpora anabolických dějů v kritických stavech a u nádorových onemocnění (zlepšení energetické rovnováhy, pozitivní dusíkové rovnováhy, potlačení akutního katabolizmu);
2. studium a praktická aplikace řízení rovnováhy mezi přestřelenou inflamatorní reakcí (syndrom systémové inflamatorní reakce, zkr. SIRS) a tlumící antiinflamatorní reakcí (syndrom kompenzatorní antiinflamatorní reakce, zkr. CARS) patří mezi nejzávažnější aplikace mediátorových mechanizmů v metabolizmu a výživě v poslední době. Jemná souhra proinflamatorních mediátorů řady n-6 – metabolitů kyseliny arachidonové – s antiinflamatorními mediátory řady n-3 – rezolviny, protektiny, maresiny, které vznikají jako produkty kyseliny eikosapentaenové a dokosahexaenové – otevírají nové cesty ke zvládnutí multiorgánové dysfunkce při těžkém polytraumatu, extenzivní operaci, ale také otevírají možnost zvládnutí vzniku a rozvoje nádorové kachexie. Využití metabolitů esenciálních polyenových mastných kyselin v léčbě závažných poruch metabolizmu je nepochybně cestou i k hlubšímu poznání a zvládnutí akutního katabolizmu jiného původu;
3. léčba sarkopenie ve stáří a v akutním stavu.
Sarkopenie (úbytek svalové hmoty) je nevyhnutelnou složkou stárnutí a projevuje se od dosažení dospělosti až do pozdního stáří. Od 40 let věku ubývá každou dekádu 5 % tělesné hmoty a po 70. roce věku se zvyšuje úbytek svalstva na každou dekádu o dalších 10 %. Z tohoto hlediska je úbytek svalstva jedním z hlavních projevů stárnutí. Bez ohledu na věk dochází k úbytku svalstva při každém těžším onemocnění, zejména pokud je spojeno s katabolizmem a tělesnou inaktivitou. Sarkopenie je z tohoto hlediska jedním ze závažných jevů, který je zejména při postižení dechového svalstva a po připojení nemocného na umělou plicní ventilaci spojen s výrazně zvýšenou mortalitou. Z tohoto hlediska je sarkopenie a její potlačení středem zájmu jak gerontologů, tak intenzivistů. Mezi základní prostředky snižující sarkopenii, a tím i závažné důsledky každého těžšího onemocnění, je udržení dobrého stavu výživy a co nejvyšší tělesné aktivity. Problémem v současné době je objektivní měření svalových funkcí – především svalové síly a svalové únavy. I tato otázka má nové řešení založené na využití principu elektrické stimulace.
Mezi nová specifická opatření založená na principu farmakonutrice a orgánově specifické výživě patří využití beta-hydroxy-beta-methylbutyrátu (dále jen „HMB“). Využití tohoto orgánově specifického nutrientu vychází ze skutečnosti, že rozvětvené aminokyseliny leucin, isoleucin a valin tvoří více než třetinu svalového proteinu. Mezi nejsledovanější z těchto aminokyselin patří leucin, který má široký efekt na metabolizmus proteinů, glukózovou homeostázu a inzulinovou senzitivitu. Mechanizmus, který hraje velkou roli v pozitivním účinku na potlačení sarkopenie a zvýšení svalové hmoty, je tvorba alfa-ketoizokaproátu. Studie poslední doby ukazují, že hydroxymethylbutyrát vykazuje proteinoanabolický a lipolytický účinek, který zlepšuje energetickou rovnováhu svalu a zvyšuje jeho aerobní kapacitu. Mechanizmus účinku HMB není sice do detailu prozkoumán, předpokládá se však, že vede ke stabilizaci a zvýšení syntézy cholesterolu ve svalové sarkolemě a současně regulačním účinkem na ubikvitin-proteazomový komplex. Průkazný je v tomto smyslu zejména účinek HMB u nádorové kachexie s úbytkem svalové hmoty, kde byl prokázán inhibiční účinek na ubikvitin-proteazomovou proteolytickou cestu.
Umělá výživa a hlavně nutriční farmakologie přináší v posledních letech významný pokrok, který je soustředěn jednak na poznání metabolických reakcí v průběhu život ohrožujících stavů, jako je syndrom mnohočetného orgánového selhání, syndrom systémové inflamatorní reakce, nádorová kachexie, a současně přináší významné praktické rozšíření terapeutických možností.
