Se strachem se v průběhu chronické nemoci setkáváme v mnoha podobách. Útočí na nás, chvíli vyhrává, chvíli zase vyhráváme my. Nedokážeme na něj zapomenout, nedokážeme ho odehnat nadlouho, nedokážeme ho vysvětlit. Jen naše vnitřní síla ho dokáže zkrotit. Spoutá ho, uvězní ho do chvilkového zapomnění, aby se v době, kdy jsme oslabeni, opět objevil. Bojíme se ztráty kontroly nad vlastním tělem, bolesti, opuštění, invalidity. Bojíme se ztráty přitažlivosti, ztráty důstojnosti. Bojíme se utrpení a koneckonců i smrti. Bojíme se…
Strach paralyzuje a snaží se zablokovat naši životní sílu ve chvíli, kdy ji potřebujeme nejvíc.
Strach je špatný rádce. Strach se odráží v našem prožívání, ovlivňuje naše vnímání, zintenzivňuje bolest, znejisťuje. Učit se krotit strach znamená učit se pokoře.
Co mohu udělat
-Pojmenujte, z čeho máte strach.
-Změňte emoci strachu na problém. Pokuste se podívat na konkrétní strach pohledem opraváře. V čem je problém?
-Najděte řešení problému. Nazvěte, co konkrétně můžete udělat, abyste situaci dostali pod vlastní kontrolu. Udělejte to!
-Pamatujte, že jedině pocit bezmoci umožňuje strachu růst. Vždy se dá něco udělat. I v beznaději je obsažená naděje.
Roztroušená skleróza (RS) postihuje také oblast vyprazdňování. Jednu z častých komplikací představuje zácpa, či nedobrovolný únik stolice. Osmdesát procent pacientů s RS řeší problémy s udržením moči a další urologické potíže. V této souvislosti se nemocní často obávají toho, aby stačili vyhledat toaletu, aby nedošlo k nekontrolovanému úniku apod. Bojí se sociálního znemožnění, snížení své vlastní hodnoty či ztráty lidské důstojnosti. Tento strach je někdy natolik ovládá, že omezuje jejich sociální kontakty a spontánní sociální aktivity. To má v konečném důsledku vliv na jejich prožívání, jednání i chování. Přidružená je nejistota a snížené sebevědomí. Časté jsou změny nálad.
Prvním krokem ke snížení strachu je pojmenovat ho. Mluvit o intimních věcech nahlas bývá dost těžké a někdy lidé ani sami před sebou nedokážou vyslovit, čeho se vlastně bojí. Je třeba v sobě najít odhodlání. Zbavit se studu.
Co mohu udělat
Mluvte o svém strachu s lékařem a dodržujte jeho doporučení.
Cvičte s fyzioterapeutem. Potíže s nedobrovolným únikem stolice je možné zmírnit pomocí cvičení posilováním svalstva pánevního dna.
Dodržujte vhodnou životosprávu a na místě jsou i dietní a režimová opatření.
Pijte dostatek tekutin. Pokud vás však trápí močové potíže hlavně v noci, snižte přísun tekutin dvě hodiny před spaním.
V případě alespoň jedné negativní zkušenosti s potřísněním či zašpiněním spodního prádla se zajistěte preventivně vložkou a na cesty si do kabelky přibalte rezervní kalhotky. Vhodné jsou též zvlhčené kapesníčky určené k intimní hygieně.
A nakonec si položte otázku: Co by se stalo, kdybyste to přes všechna opatření nezvládli?
Propadli byste se studem? – Uvědomte si, že nemocný může být každý člověk a vy za svou nemoc nemůžete. Stud tedy není na místě.
Znemožnili byste se? – Uvědomte si, že jen hloupý člověk dává rovnítko mezi nemocí a slabostí. Na takových lidech vám nemusí záležet. Ostatní porozumí situaci a pomohou. Naučte se bez obav požádat o pomoc.
A co by se ve skutečnosti opravdu stalo? Nic. Život jde přece dál.
