Vše to začalo, když jsem v přípravě v létě, při vyšší tepové frekvenci, začal vidět dvojitě. Jak si asi můžete představit, hrát basketbal a vidět dvakrát míč a koš nebylo ideální.
V tomto stavu jsem odehrál několik zápasů a odtrénoval spoustu tréninků. Myslel jsem si, že to prostě časem zmizí, ale pořád to neustupovalo. Spoluhráči mě donutili řešit to přes doktory, a tak jsem šel nejdřív na oční. Tam mi řekli, že žádný nález nemám. Netušil jsem, co by mi mohlo pomoct. Ptal jsem se našeho klubového doktora, a ten mě poslal na neurologii. Když jsem jim popsal mé příznaky, trošku mě vyděsili, když řekli, že to může být buď myastenie, nebo roztroušená skleróza. Byl jsem na magnetické rezonanci, kde se objevila zánětlivá ložiska na zadní části mozku. To byl příznak roztroušené sklerózy, a tak mě poslali na lumbální punkci. To byla moje nejhorší zkušenost, jelikož podle mého názoru se paní doktorka napoprvé špatně trefila a následky lumbálky mě zasáhly mnohem více než ostatní lidi, se kterými jsem se o tom bavil. Za 14 dní přišly výsledky a hned mi paní doktorka volala… „Máte roztroušenou sklerózu.“
Aby můj stav stabilizovali a začali mě léčit, nasadili mi infuze kortikosteroidů a následně mi předepsali léčbu. Abych byl upřímný, více to zasáhlo mé rodiče. Uklidňoval jsem je, že to není tak strašné. Sám jsem neměl ani moc čas to vstřebávat, jelikož jsem se chtěl co nejdřív vrátit zpátky do formy, a tak jsem trénoval a vůbec jsem nemyslel na to, že mám nějakou nemoc. Musím říct, že v tomhle mi sport hodně pomohl, díky němu si nepřipouštím, že jsem nemocný.
Nemůžu říct, že jsem rád, mám RS, ale určitě mi to pozitivně ovlivnilo život. Jak se říká „Dokud se ti nestane něco vážného, tak si určité věci neuvědomíš.“ A já si uvědomil, že nejsem úplně nesmrtelný ani nedotknutelný, a začal jsem se zajímat o zdravý životní styl, protože naše tělo a duše je to nejdůležitější, co máme. Začal jsem číst knížky o lepším životním stylu a změnil jsem určité věci nebo některé úplně odstranil. Hodně mi v tom pomáhají rodiče a jeden spoluhráč, který se o tento styl taky hodně zajímá.
Nyní už rok hraji s RS vrcholově sport na profesionální úrovni a nepociťuji žádné omezení. Snažím se dodržovat svůj režim, jako je pravidelný spánek nejméně 8 hodin, nestresovat se zbytečně, nevystavovat tělo nějakým špatným vlivům. Je složité to vždycky dodržet, jelikož často létáme po Evropě a třeba i v noci, ale alespoň se snažím. Můžu s jistotou říct, že i s takovou nemocí se dá normálně fungovat a jít si za svými sny.
